Kuriózní případ adopce, kachní rodinka se rozrostla o sedm mláďat, teď je jich 15

„Ubytovali jsme kachňata přes den ven na zahradě vedle velké voliéry do provizorního výběhu s rybníčkem. Vždy na noc jsme je pak uklízeli do přípravny do suché bedny se slámou. Až sem by na tom nebylo nic divného, kdyby se nestalo to, co nikdo nečekal. Vedle výběhu s našimi kachňaty totiž seděla ve vegetaci u potoka na své velice dobře ukryté snůšce úplně jiná samice kachny divoké. Té se shodou okolností také líhla mláďata. Jak byla hned v těsné blízkosti našeho výběhu, tak slyšela kejhat i ta naše,“ popsal událost šéf záchranné stanice Karel Makoň.

Divoké kachny, stejně jako labutě, totiž rozeznávají svá mláďata podle „hlasu“. „Dokonce jsem někde četl, že mláďata se ozývají už z vajec těsně před vylíhnutím a komunikují tak s matkou dřív, než se vylíhnou. Je to hlavně z toho důvodu, aby se pak mláďata na vodní ploše, kde je více samic a rodin nemíchala, a každá máma si poznala své mládě a každé mládě svou mámu. Proto také adopce mláďat kachen či labutí nefunguje,“ vysvětlil Karel Makoň.

Divoce žijící kachně mimo areál záchranné stanice se vylíhlo z vajec celkem osm mláďat. Vodila je po potoce těsně pod výběhem s již dříve zachráněnými kachňaty z kanálu, která se hlasitě ozývala. „Nepřikládal jsem tomu žádný velký důraz a věděl, že adopce není úplně reálná, když v tom jsem večer zjistil, že ve výběhu jsou už pouze kachňata dvě! Hledal jsem díru v oplocení, ale nenašel, hledal jsem kachňata na potoce, ale nenašel. Později přišel soused ze sousední zahrádky s tím, že kachna žijící divoce na potoce, má místo původních osmi kachňat třináct. Na potoce jsem zastihl spokojenou rodinku čítající 13 mláďat. Okamžitě jsem doběhl pro zbylá dvě mláďata do výběhu a přidal je kachně k ostatním. Závěrečné číslo je patnáct. Jelikož dvě nejmenší mláďata uhynula, z devíti kachen nám jich zůstalo sedm,“ popsal neobvyklou adopci Karel Makoň. Adoptivní matka teď místo svých osmi kachňátek vodí rekordních patnáct.