David Šlouf: Vysokometrážní městské byty o které není velký zájem, zkusíme přebudovat na bydlení pro studenty

Kdy býváte k zastižení na magistrátu?

„Každé pondělí je na magistrátu dnem porad, máme poradu vedení, poradu s úředníky, jednou měsíčně je porada se starosty, pak jsou porady před radami a před zastupitelstvem. V pondělí tedy bývám na magistrátu celý den. Pak jsem tady každou středu, kdy mám rezortní porady s kolegy z bytového odboru, Obytné zóny Sylván, jednou měsíčně jsou pak bytové komise. Ve čtvrtek bývají rady nebo jednou měsíčně zastupitelstva. Operativně jsem na úřadě i v úterý a v pátek podle potřeby, třeba jen na hodinu nebo na dvě. Dá se říci, že jsem na magistrátu 70 procent pracovní doby i když jsem neuvolněný radní.“

Jaká vlastně byla vaše cesta na magistrát?

„Už léta se věnuji práci v ODS, podílel jsem se i na práci ve štábu při posledních komunálních volbách. Když volby dopadly tak dobře jak dopadly, tak drtivá většina mých kolegů z ODS za mnou přišla a navrhli mi, abych šel dělat radního. Bytové politice jsem se věnoval už delší dobu, byl jsem členem bytové komise a dvě volební období členem představenstva Obytné zóny Sylván a mám tedy k této problematice velmi blízko. Říkal jsem kolegům, že mám firmu a nemůžu se na své lidi vykašlat v době stavební krize a půjdu dělat na magistrát na plný úvazek. Řekl jsem tedy, že pomůžu, ale budu neuvolněným radním.“

Dají obě vaše pracovní činnosti zvládnout?

„Musím si teď ráno trošku přivstat a firmu dělám spíše po nocích a po večerech. Životní rytmus mám teď takový, že 12 hodin denně pracuji. Naštěstí mám tolerantní manželku a dvě velké děti (14, 19), tak to zvládám i když je to náročné. Ale baví mě to a dá se to zvládnout. Nedělám to kvůli penězům, jako neuvolněný radní pobírám jen malou část platu.“

Zatím jen něco málo přes 50 Plzeňanů využilo vstřícného kroku radnice a požádalo o dluhovou amnestii, kterou pro neplatiče nájemného vyhlásilo město Plzeň. Má vůbec ten projekt smysl?

„Záležitost s neplatiči nájemného nebyla úplně dobře vysvětlena. Ten krok město učinilo zejména vůči lidem, kteří mají už jen malou část dluhu za nájem a za služby, ale obrovská část, jim naskákala na poplatcích z prodlení a z úroků. Byla to motivace pro lidi, kteří dlužili například 100 tisíc na službách a nájemném. K tomu mají dalších 200 tisíc na úrocích a poplatcích z prodlení. Těm lidem už zbývalo doplatit na dlužném nájmu například jen 10 tisíc korun. My jsme jim řekli, doplaťte těch 10 tisíc, které vám zbývají a my vám odpustíme ten nehorázný zbytek dluhu o kterém jsem věděli, že ho stejně nezaplatí. To měla být pro lidi motivace. Nedělali jsme si iluze o tom, že k nám přijdou lidé a budou to hromadně platit. Ale těm, kteří jsou slušní, splácí to po nějakých částkách, jsme chtěli dát šanci, aby si nějakým způsobem vylepšili životní situaci. Mohli přijít o práci rozvedli se, byli nemocní a vznikl jim dluh a na něj mu naskákalo penále.“

Jak moc obtížné je zbavit se neplatičů nájemného v městských bytech?

„Nyní umíme díky novému občanskému zákoníku zrychlit proces, že můžeme nájemníkovi dát výpověď z bytu a zrychlit řízení, kdy opouští byt. Dříve jsme mu výpověď nemohli dát, museli jsme podat žalobu, soudy trvaly dva až tři roky. Po dobu soudu tomu člověku nabíhal nájem i služby, což samozřejmě neplatil, mnohdy tam ani nebydlel a navíc mu nabíhalo penále. Z dluhu „X“ se stal dluh „3X,“ protože tam naběhly poplatky z prodlení a my s tím nemohli nic dělat. Nyní máme v ruce mechanismus, jakmile je dluh vyšší než trojnásobek nájmu, okamžitě jde výpověď a už ji můžeme dávat sami. Dříve jsme museli čekat na rozhodnutí soudu.“

Kolik nájemníci v městských bytech dluží?

„V létech 2009 až 2014 jsme dokázali z dluhu aktivně bydlících dlužníků ve výši 27 milionů jít na 12 milionů korun. Počet aktivně bydlících dlužníků přesahoval číslo 1000 nájemníků. V dnešní době je to asi 378 nájemníků. Ten počet tedy snižujeme. Celkový počet dlužníků, nejen těch bydlících, klesl v období 2009 až 2014 z 2600 na 1600 a chceme, aby se to číslo nadále zmenšovalo.“

A jak vysoký je nájem?

„Byty jsou určené k tomu, abychom nabízeli nájemní bydlení v sociální podobě úrovní i poplatkem. Systém pronajímání bytů je rozdělen na dva produkty. Ten první se blíží komerčnímu pronájmu, i když je tam nájemné regulované. Maximální výše je 82,10 korun za metr čtvereční. To je v domech, které mají byty s koeficientem 1, které nabízíme přes realitní server a přes našeho správce Obytná zóna Sylván. Tam je bodové ohodnocení, které lidé musí splnit na základě příjmu, počtu dětí, velikosti bytu a lokalitě. Kdo dosáhne většího počtu bodů, dostane ten byt. O tyto byty je zájem, máme převis poptávky a daří se nám slušně vybírat nájemné. Pak jsou byty s koeficientem nižším než 1, nájem se liší podle lokality, kvality bytů, fasády, oken a společných prostor. Stanoví se podle toho určitý koeficient, například 0,8 a ten se vynásobí 82 korunami a vyjde z toho cena za metr čtvereční. Ale tady už je například sociální zařízení na chodbě, jedná se o byty, na které si sahají sociálně slabší lidé, kteří si o ně mohou žádat prostřednictvím bytového odboru. Tady už samozřejmě víme, že riskujeme potenciální problém s tím, že jde o skupinu lidí, která má blízko k finančním platebním problémům. Je tam riziko neplacení mnohem vyšší, než u klasického komerčního nájemného. Chceme sociálně slabším občanům vyjít vstříc, ale vážeme na sebe značné riziko, že ti lidé nebudou platit. My toto riziko ale musíme podstupovat. Plzeň má k dispozici celkem 3223 bytů, jejich rozdělení na jedničky a nižší kategorie je asi na půl.“

Můžete popsat způsob, jakým se město vypořádává s neplatiči nájemného?

„Neplatič dostane výpověď, splátkový kalendář, uznání dluhu, následuje vyklizení bytu. Pokud se nelze domluvit, dostane platební rozkaz a na řadu přijde exekuce. Jakmile zjistíme, že nájemník neplatí měsíc, dostane upomínku. V případě, že je součet dlužného nájmu vyšší než trojnásobek průměrného nájemného za ten byt, což může činit 15 až 20 tisíc korun, následuje okamžitě výpověď. V nejhorších případech to pak končí žalobou na vyklizení bytu, platební rozkazem a exekucí. Snažíme se dlužníky domluvit a vyjít jim vstříc. Chováme se o něco benevolentněji než klasický podnikatel. Pokud se ale budeme chovat příliš benevolentně, tak lidé budou bydlet zadarmo, nebudou nic platit a dluhy budou narůstat.“

Ve městě je i řada prázdných domů, co s nimi hodláte dělat?

„Z celkového počtu 3223 bytů máme 600 neobsazených. Dvě stovky jsou z toho důvodu, že ty byty úmyslně neobsazujeme kvůli demolicím domu, povede tam například obchvat, silnice a víme, že dům půjde pryč. Zbývá tedy 400 neobsazených. Ale k tomu se děje to, že za jeden kalendářní rok se z těch obsazených zhruba 200 až 300 uvolní z důvodů odstěhování, úmrtí a já je musím zase uvést do nějakého stavu, aby se daly pronajmout. Na to mám určitou sumu peněz, která mi jde z rozpočtu. Na příjmech z bytů a nebytových prostor mám 122 milionů. Z toho celý bytový odbor komplexně má zhruba 80 procent, což pro rok 2015 představuje 97,5 milionu korun. Tato suma se rozděluje na mandátní správu pro správce, na různé právní služby, zbývá tam kolem 45 milionů na běžné opravy a údržbu bytového fondu. To mně stačí tak akorát na to, abych udělal dvě věci. Abych uváděl do dobrého stavu opuštěné byty z těch, které byly aktuálně obydlené a mohl je vrátit zpět na trh. Nejsou to ovšem jen byty, máme tady i fasády, společné prostory, o které se také musíme starat. A mně se nedostává peněz na to, abych udělal něco s těmi 400 opuštěnými byty.“

Existuje nějaká cesta jak tento problém vyřešit?

„Velmi vstřícné jednání před nedávnem proběhlo na ekonomickém odboru a s ekonomickým náměstkem primátora, kdy jsme domluvili následující strategii. Hlavním směrem je ekonomická pasportizace, která říká, že do toho konkrétního domu a bytu se dalo tolik peněz a kolik se jich tam ještě musí dát. To pak porovnáme a zjistíme, do kterých bytů se vyplatí investovat, protože je po nich poptávka a budou vydělávat peníze. A na druhou stranu zjistíme, do kterých bytů se nevyplatí investovat, protože na ně není poptávka, není o ně zájem a návratnost je v nedohlednu. Takové objekty bychom chtěli prodat jako zbytný majetek. Peníze získané z prodeje chceme vrátit do bytového fondu. Cílem je dostat bytový fond do takové kondice, že to co budu spravovat, budu umět i pronajmout, protože to bude v takovém stavu, že na to bude poptávka. V ten moment si pak můžu říct, že udržuji bytový fond obsazený z peněz vybraných na nájemném, které dávám zpátky. A mohu se porozhlédnout, jestli je další poptávka. A v ten moment mohu rozjíždět dál a připravovat si nad rámec tohoto další nabídku, která koresponduje s poptávkou.“

Chystáte prodeje některých domů?

„Řešíme teď první dávku pro rok 2015, kterou vyhodnotíme do konce června. Mělo by se jednat o 10 až 20 domů. Nebavíme se o bytech s velikostí nad 100 metrů, mluvíme o klasických bytech kolem 50 metrů. Průměrná oprava takového bytu mě stojí kolem 100 tisíc korun, aby se tam dalo bydlet. Když vezmu 10 milionů, tak za ně udělám 100 bytů. Když vezmu těch 100 bytů s padesátimetrovou plochou a budu tam mít 82 korun za metr nájem, tak za tři roky vydělám 15 milionů. Samozřejmě za předpokladu, že mi všichni zaplatí. Pět milionů tam vrátím zpátky. Nechci chodit na město a žádat o další peníze. Je to dobrá cesta, která vede k tomu, že budeme vlastnit to, co umíme využít. Ztoho potečou peníze, které pak můžeme dál investovat do rozvoje bytového fondu. Vidím ty byty jako budoucí zdroj nevyužitých příjmů.“

Co se děje s velkými byty, které jsou méně žádané?

„Město má zhruba 350 bytů velikosti nad 90 metrů čtverečních. Z toho jich je zhruba 100 neobsazených. Ne všichni občané mají prostředky na to, aby si mohli platit velký byt i když tam pak dostávají slevu. Možná do budoucna posuneme příznivěji tu hranici 90 metrů i příslušnou slevu. Snažíme se takové byty pronajmout v celoměstském zájmu, což se občas podaří. Vzniknou tak třeba šatny pro policisty, jako v Dominikánské 12. Prostory využívají také různé neziskové organizace. I přesto nám takové byty zbývají. Chceme se na to podívat trochu jinak a zkusit z těch bytů udělat třeba byty pro studenty. Budeme tak mít třeba byt 5+1, pronajmeme ho tak, aby měl každý student jeden pokoj. Chci udělat pilotní projekt, máme vytipované tři domy, kde takové byty jsou. Myslím si, že ještě letos s několika takovými byty vyjedeme a pronajmeme je za účelem studentského bydlení.“

V Plzni existuje i řada problematických domů ve velmi špatném stavu, plánujete se jich zbavit?

„Máte určitě na mysli velký opuštěný dům v Resslově ulici, který rozhodně není v dobrém stavu. Určitě do něj nebude chtít město investovat, abychom tam znovu udělali byty. To je přesně ten dům, který raději prodáme. Tam bylo 37 bytů. Jedná se asi o jeden z nejhorších domů ve městě. Spíš budeme prodávat domy, které jsou v lepším stavu. Plzeňané samozřejmě velmi dobře znají také dům v Jateční ulici. Ten je z důvodu dopravního řešení určen k demolici, žádné další byty se tam neobsazují a nájemníky spíše postupně stěhujeme jinam. Z mého pohledu by bylo nešťastné zbavovat se majetku, který může být potřebný, je v ekonomické kondici a má využití. Nebylo by dobře vzít dům v kondici, do kterého se investovaly nějaké peníze a on mohl konečně začít vydělávat, tak ho v ten moment prodat. To je špatně a nebudu s tím souhlasit. Líbí se mi způsob prodeje metodou klasické dražby, když se obálkovou metodou vybírá nejvyšší nabídka. Je to spravedlivé a tak by to mělo fungovat.“

Má město nějaké speciální byty pro seniory?

„Máme 450 bytů v domech s pečovatelskou službou pro seniory a na byty podobného typu máme stejný počet žádostí. Zde víme, že s tím musíme něco udělat. Město bude mít vždy ambice dělat byty pro seniory a sociálně slabší, prostě to, co ten komerční trh nedělá. Rozhodně nechceme budovat někde nějaká gheta, kde budou žít sociálně vyloučené osoby.“